V příštím článku na toto téma si řekneme, jak to vypadá v Česku, kde číhá problém realitního trhu a kde se na byt šetří nejdéle v Evropě.

Podíl vlastnického bydlení v Evropě

Bydlení ve vlastním zahrnuje, jak vlastnické bydlení, tak vlastnický podíl v družstvu či kondominiu. V Evropské unii bydlí ve vlastním v průměru 69,3 % populace (zdroj dat: Statista.com). V USA pak bydlí ve vlastním 65,8 % populace (zdroj: Statista.com).

Vyšší poměr vlastnického bydlení stabilizuje společnost

Vyšší poměr vlastnického bydlení v Česku je výdobytek, který bychom měli nejen udržet, ale zvýšit. Kvůli sobě, svým dětem, pro pokojné stáří, ale i v zájmu udržení sociální stability společnosti.

Poslední dobou slýcháváme z úst všelijakých „expertů“, že vyšší poměr vlastnického bydlení je jako by známkou zaostalosti, že moderní je bydlet v nájmu. A často se uvádí příklad Německa, Rakouska či Švýcarska. Na rozdíl chudého Rumunska, kde bydlí ve vlastním 95,8 % lidí či dalších postkomunistických států.

Já říkám, že „Nejlepší investice vašeho života je do vlastní střechy nad hlavou“.

Proč na západě bydlí lidé v nájmu a na východě ve svém?

Východní Evropa

V postkomunistických zemích byl bytový fond dlouhodobě podfinancovaný a tudíž zanedbaný. A tak státy východního bloku včetně Česka po pádu železné opony domy a byty ve velkém a za hubičku zprivatizovali nájemníkům. Bytový fond vypadal žalostně. Bylo proto logické se takových bytů zbavit a nechat opravu na nové vlastníky.

Myslím si, že privatizace bytového fondu tehdejším nájemníkům bylo správné řešení. Přispělo to k vytvoření silné střední třídy a životní úrovní jsme se přiblížili obyvatelům v západní Evropě.

Jiný vývoj probíhal v západní Evropě. V každém státě byl vývoj trošku jiný, tak vám řeknu jen příklad několika zemí s nejnižším poměrem vlastnického bydlení.

Německo

Německý bytový fond byl po druhé světové válce zdevastovaný, bylo proto nutno v rámci nastolení sociální stability rychle postavit či rekonstruovat byty. Měna byla znehodnocená, infrastruktura zničená.

Svět si uvědomoval, že kritická sociální situace je hrozbou pro bezpečnost v Evropě. Vždyť k nástupu fašismu v přispěla i špatná ekonomická situace, kdy Německo muselo po první světové válce platit válečné reparace. Masivní zahraniční pomoc v podobě Marshallova plánu vedla k rychlé obnově zničeného bytového fondu. Ve východní části Německa se pak rozběhla výstavba levných panelových domů dle sovětského vzoru. Bytový fond byl ve velkém ve vlastnictví obcí a státu. Nízké nájmy, v západním Německu i kvalitní správa vedla k tomu, že lidé neměli potřebu tak investovat do nákupu vlastních nemovitostí.

To se však v posledních 20 letech hodně změnilo. Příležitostí se chopili investiční společnosti. Např. v Berlíně se byty neprivatizovaly nájemníkům, ale institucionálním investorům. Největším vlastníkem bytového fondu v Berlíně je soukromá investiční společnost Deutsche Wohnen, vlastní 120.000 bytů. Koncentrace bytového fondu do rukou velkých investičních společností způsobuje sociální napětí. Když vysoká poptávka po bydlení vedla k růstu cen pronájmů, vyvolalo to velké sociální nepokoje, demonstrace. Největší protesty byly v Berlíne, ale také i v Kolíně, Frankfurtu či Mnichově. Zastupitelstvo v Berlíně pak jako reakci v roce 2019 zmrazilo vyhláškou růst nájemních cen. To spustilo vlnu soudních sporů, nedostatek nájemních bytů, zmrazení investic do bytového fondu, nejistotu a bujení černého trhu. Nejvíce to odnáší ti sociálně nejslabší. Německo opravdu v oblasti bytové politiky není příklad hodný následování.

Rakousko

Rakousko má velmi propracovanou bytovou politiku, která započala již za Rakouska Uherska. Obcemi vlastněné developerské firmy staví sociální byty, zajišťují kvalitní, efektivní správu a přijatelné ceny, a proto mnoho lidí nemá potřebu vlastnit nemovitost.

Bytová politika Rakouska může být inspirativní i pro Česko. Jenže podobný model zatím u nás není vůbec reálný z důvodů špatně fungující státní správy, větší korupce a klientelismu. Stačí se podívat na Prahu. Má ve svém vlastnictví přes 2000 neobydlených bytů a dlouhodobě je není schopna opravit a pronajímat.

Switzerland

Švýcarsko je v bytové politice tak trochu obětí svého vlastního ekonomického úspěchu. 80 % Švýcarů si přeje bydlet ve vlastním, jak říkají průzkumy, přitom většina z nich bydlí v nájmu.

Důvodem, proč setrvávají v nájmech, je vysoká cena nemovitostí. Vlastní bydlení se tak stalo pro mnoho Švýcarů finančně nedostupné nebo nechtějí celý život splácet vysokou hypotéku. A protože švýcarský nájemní trh funguje dobře, mnoho Švýcarů se s nájmem smířilo, ale nepreferují ho. Cca 50 % nájemních nemovitostí vlastní individuální investoři, cca 40 % developeři a investiční společnosti a fondy, zbytek pak obce, družstva a jednotlivé kantony.

Různé země, různé důvody nájemního bydlení

Důvody, proč lidé žijí v nájmech jsou v každé zemi různé. Je třeba je chápat v souvislosti se znalostí místních poměrů a historickému vývoji. V některých zemích, například, je překážkou vlastnického bydlení i mnohem složitější získání hypotéky, než je tomu v Česku.

Článek Vlastní bydlení nebo nájem? Kde stoji Česká republika oproti jiným evropským zemím? se nejdříve objevil na Realitní makléřka Alexandra Kurbanova.